FANDOM


Baron Marcus Ostrien

Marcus Ostrien
Baron
220px
Věk 50
Potomci Sir Leoner a Chaol Ostrien (synové), Baronesa Caelana Ostrien (dcera)
Rod Baronka Eleonora Ostrien (choť), Lady Lucrecia Ostrien (sestra), Sir Ephraim Ostrien (strýc), Lady Letitia Ostrien (sestřenice), Aaron Fitzroy (nevlastní bratranec)


Není pochyb o tom, že Baron Marcus Ostrien, vládce Keragského souostroví, mistr Řádu štítu, Štít Světla, jarl klanu Sekery, velitel 3. brigády 8. legie Stormwindské, hlas Stříbrné Výpravy, regent Shanouvelu a ničitel Zul´Herevu je nejvýznamnější osobou Keragského souostroví, výtečným válečníkem, zdatným obchodníkem, vynikajícím politikem a schopným vojenským velitelem.
Je inspirující osobností, laskavou a vyrovnanou povahou, rytířem spravedlivým i k sokům, avšak nesmiřitelným ve chvíli, kdy trestá bezpráví a vzpoury.


Dětství Editovat

Rok 16 před otevřením Temného Portálu (dále TP) Baron Marcus Ostrien se narodil na ostrově Inherion za bouřlivé noci uprostřed Zelené války jako poslední potomek a mladší syn barona Nicolase Ostriena jehož milovaná žena krátce po porodu zemřela.
Markův otec se nemohl věnovat plně výchově svých potomků, protože trávil většinu Zelené války i s loďstvem u břehů ostrova Mythie, kde bojoval po boku takzvané Zelené fronty až do zatlačení trollů na poloostrov, který se však spojencům posléze uzavřel magickou bariérou. Jeho regentem a pěstounem všech baronových potomků se po dvouleté období krvavých bojů stal baronův mladší bratr, baronet Ephraim Ostrien.
Do Marcova života podruhé nemilosrdně zasáhl osud, když se loďstvo jeho otce, navracejícího se od Mythie, potopilo v bouři nedaleko břehů ostrova Shanouvel. Vzhledem k věku nejstaršího baronova dědice a Markova staršího bratra Cristopha, zůstal strýc Ephraim i nadále regentem, který měl vládnout do dospělosti prvorozeného.
Strýc Ephraim tedy rozhodoval o vzdělání a výchově osiřelých baronových potomků (obou synů a dcery Lucrecie). Oběma synům zesnulého barona byly pod jeho dohledem vštěpeny základy jízdy na koni, společenského chování a zacházení se zbraněmi, stejně tak základní vzdělání v oblasti písma, práva, zeměpravy a historie, než byli chlapci odesláni na tradiční výchovu u králova dvora ve Stormwindu, kde si měli vysloužit ostruhy coby panošové předních rytířů.
Výchova jejich sestry byla svěřena Církvi Světla.


Dospívání a rytířství Editovat

Psal se rok 10 před TP. Předpokládalo se, že starší ze synů (Cristoph Ostrien) si vybere dráhu bojovníka a mladší Marcus zasvětí svůj život Církvi Světla v opatství Northshire. Osud tomu chtěl jinak.
Marcus se spíše dílem náhody připletl k jedné z rytířských výprav, které pořádal se svými přáteli na zapřenou tehdejší princ stormwindský, jehož šermířské umění a touha po cestování Marca nadchly. V prostorách královského kolbiště ihned poté nalezl potulného rytíře, kterému se v pouhých deseti letech upsal coby zbrojnoš, a následoval jej do každého turnaje a království, které potulný rytíř navštívil.
Marcus tak činil nehledě na strýcova opakovaná poselství o nevhodnosti podobného počínání a i přes jeho výzvy k návratu na studia.
Zatímco se roku 6 před TP starší bratr Cristoph vrátil na Inherion a oženil podle strýčkovy vůle, Marcus dál "studoval" školu života na cestách Azerothem (Stormwindem) i dalšími lidskými královstvími. Jeho síla rostla, stejně tak jeho dovednost v boji a jezdecké umění.
Od svého mistra se dozvěděl i základy rytířského kodexu - a když na jihu Elwynnského lesa pomohli odrazit útok trollů z jižního Stranglethorn, byl Marcus v šestnácti letech za chrabrost v boji pasován na rytíře. Psal se rok 0 a nikdo dosud neměl ani tušení, že se v hluboko v Černém Močálu objevila cizí rasa, která již navždy změní osud a tvář celého světa.
Marcus užasl nad nádherou dvorního života i velkolepostí církevních staveb Stormwindu a ostatních království, která navštívil. Podle jeho Inherionského architekta se tak ve stavbách, které později kázal na Keragském souostroví stavět, odráží architektura hned několika stylů a říší.


Láska Editovat

Dle jedné z historek, co se šuškají po Inherionském panství, se později při cestách hvozdy severního Lordaeronu Marcus a jeho mistr zapletli do šarvátky mezi bandity a družinou doprovázející kočár s urozenou dámou cestující na výchovu do kláštera v Tirisfal. V tomto boji padl Markův mistr a většina dívčina doprovodu. Marcus se podle všeho ujal ochrany jejího kočáru sám, do kláštera však nikdy nedorazili.
Podle jiné historky ovšem vyhrál Marcus ruku spanilé Eleonory v turnaji u Stratholme, kde porazil mnohem zkušenější rytíře. Jisté je jen to, že si Inherionský kronikář toho roku zapsal do poznámek několik vysloveně zamítavých dopisů, které si na téma nepožehnaného sňatku s Eleonorou vyměnili mladý rytíř Marcus Ostrien a baronet Ephraim.
Marcus se i přes strýcův zákaz s Elenorou oženil v Lordaeronu, kde hodlal získat hodnost i další zkušenosti v královské armádě a na Keragské souostroví provždy zapomenout.


Nástup k moci Editovat

Bratrova smrt Editovat

Roku 4 po TP Marcův starší bratr Cristoph tragicky zesnul bez dědice na následky poranění, které bylo oficiálními prameny označeno za "lovecké neštěstí". Marcus od té chvíle neměl na výběr a musel se ujmout svého ostrovního dědictví, což učinil bez váhání a zodpovědně.
Jeho první vladařskou starostí se tak stal pohřeb staršího bratra. Vědom si přílišného vlivu svého strýce na místní politiku i zvěstí týkajících se jeho účasti na bratrově "loveckém neštěstí", nechal Marcus Ephraima "vykázat" na největší z ostrovů, Kerag, kde měl Ephraim hájit zájmy Aliance a mocenský vliv i zdroje nového barona a znovu si získat baronovu důvěru.
Rok po Marcově nástupu k moci se na Keragské souostroví donesly zvěsti o pádu Stormwindu, smrti krále Llana a invazi nepřátelské cizí rasy se zelenou kůží. Baronovi Marcovi nebyl osud království, ve kterém vyrůstal, lhostejný. Do bojů, které zahájila Lordaeronská Aliance, tak přispěl alespoň nejlepšími z vlastních jednotek, ačkoli se sám dál musel věnovat boji s nepřáteli na ostrovech.

Jarl klanu Sekery a přátelství s Velekrálem Seveřanů Editovat

Roku 6 po TP na dalekém jihu stále zuřila válka s Hordou a Aliance měla střídavý úspěch i proto, že ji zradili někteří její členové.
Na Keragském souostroví zavládlo takzvané "Bláznivé léto". Příroda byla ovlivněna nejspíše magií a uprostřed léta nastaly kruté mrazy a vánice, které zničily úrodu, jen aby je později vystřídala sucha a vedra. Následkem nepříznivého počasí nastala neúroda a vypukl hladomor, pročež se vzbouřili poddaní na několika ostrovech a Baron byl nucen nekompromisně potlačit rozbroje.
Menší skupiny banditů dosud nepatřící ani pod jednu ze známých zločineckých organizací se však spojily a začaly přepadat sýpky na větších ostrovech patřících Alianci. Baronu Marcovi se ovšem problém podařilo vyřešit dobrou taktikou a obratným manévrováním bez velkého krveprolití a zbytečných výdajů.
Kvůli boji o tenčící se zásoby tehdy napadl klan seveřanů zvaný "Sekera" na ostrově Kerag základnu pod velením baronova strýce Ephraima a dobyl ji. Mladý baron s družinou, kterou již nějakou dobu osobně cvičil jako své vybrané válečníky, dokázal strýce osvobodit, dobýt základnu zpět a dokonce napadnout pozice neorganizovaných Seveřanů.
Boje o území na Keragu se pak dostaly do mrtvého bodu, který vyčerpával zásoby obou stran, ačkoli Jižané měli díky zbrojím, technice a taktice postupně navrch.
Baron Marcus tehdy vyzval klan Seker, aby místo nesmyslného zabíjení postavil proti němu svého šampióna a rozhodl celý spor v jediném duelu muže proti muži. Klan Sekery se sklonil před vítězem tohoto legendárního boje jako před svým novým Jarlem.
Cestou zpět na Inherion byla baronova loď napadena flotilou drakkarů, jejichž posádky hrozily za pomoci lan a háků přelézt na palubu. Podle příběhu, co se o tom dni vypráví po Inherionu a Mythii, i u některých severských ohňů, jel tehdy sám seveřanský Velekrál Garneos ztrestat drzého Jižana, který pokořil klan Seker. Na boj mezi korábem a drakkary ale nikdy nedošlo, protože se ze severní mlhy vynořila vrykulská loď a zasypala Seveřany i Jižany svými harpunami a magií ledu a vody.
Díky dělům na své palubě tehdy Marcus rozhodl bitvu vcelku rychle. Dle legend propili Marcus a Garneos následující den a noc na palubě baronovy lodi za společných oslav obou vojsk. Od té doby se traduje i příběh o uzavření čestného bratrství mezi vůdcem Jižanů a Seveřanů.
Podle všeho se také osobní šaman Velekrále Garneose, Feruot, podílel na výchově jeho dětí.

Provorozený syn Editovat

Roku 7 po TP bylo manželství Marca a Eleonory konečně požehnáno, když se jim narodil syn Leoner. Rok nato Jižané oslavili návrat jednotek z takzvané Druhé války na jihu. Od úst k ústům letěly příběhy o mocných paladinech řádu Stříbrné Ruky, kteří pomohli válku rozhodnout ve prospěch Lordaeronské Aliance, rozdrtili Hordu a uzavřeli Temný portál. Inspirován příběhem o paladinech se Marcus rozhodl ze svých nejvybranějších rytířů založit Řád Štítu a pozval na souostroví více kněží světla i paladiny Stříbrné Ruky coby učitele. Již o pouhý rok později byli jeho rytíři poprvé otestováni v boji, tak jako jejich schopnosti využívající Světlo svaté, když se na souostroví poprvé objevili nemrtví.

Narození Caelany a Chaola Editovat

Roku 11 po TP bylo manželství Marka a Eleonory obdařeno druhou radostí, když se narodila jejich jediná dcera, Caelana. O čtyři roky později se narodil jejich druhorozený syn, Chaol.
Zatímco nejstarší syn se zdál zdědit povahu po otci, výchově obou mladších potomků se věnovala baronka osobně, spolu s baronovou sestrou. Lucrecia Ostrien oběma vštípila lásku ke knihám, hlubokou víru ve filozofii Světla a zálibu v historii, umění a záhadných stavbách, které byly objeveny jako ruiny na několika místech Keragského souostroví.

Krvavý Dvůr Editovat

Roku 19 po TP baron Ostrien vyslal jednotky na pomoc Modrostřeší proti Pohromě, která obsadila vesničku uprostřed Mythie, od té doby známou jako Krvavý dvůr. Pokusy milice zabrat vesničku zpět však byly i přes baronovu podporu neúspěšné, navíc zdejší trestanci využili faktu, že se milice soustředila na boj v Krvavém Polesí, vzbouřili se a ovládli trestaneckou kolonii. Modrostřeší i přes baronovu nelibost uznalo trestance jako vládce kolonie a Jižané, stejně jako Seveřané, s nimi začali obchodovat, aby nasytili rostoucí poptávku po železné rudě a kamení.

Ephraimova rebelie Editovat

Roku 22 po TP napětí mezi baronetem Ephraimem a baronem Markem vzrostlo, když začal bývalý regent na Keragu kořistit z aliančních osad pro svou vlastní potřebu. Barona popuzovalo strýčkovo hýření, rostoucí zadlužení a nehospodárnost.
Během návštěvy, kterou Ephraima na Keragu poctil spolu s celou rodinou, zde došlo k povstání a dům, ve kterém byli Ostrienovi ubytováni, byl podpálen. Marcus s Eleonorou a dětmi si život zachránili jen za cenu útěku okny v nočních úborech. Již další den dokázal baron povstání potlačit a odhalit jako zinscenované Ephraimem, který však předchozí noci uprchl neznámo kam.
Na popravišti padly hlavy buřičů rukou samotného barona, který na místo svého zástupce na Keragu jmenoval jednoho z členů Řádu Štítu a trpasličího klanu Stonehand. Po Ephraimovi Ostrienovi bylo vyhlášeno pátrání, ačkoli bez úspěchu.
V následujících letech se baron Ostrien vrhl do podnikání, na několika místech ostrovů založil nové pivovary, mlýny a pily, mezi jeho plány bylo na ostrovech otevřít i církevní školu.

Epidemie moru Editovat

Roku 26 po TP se od Pohromy odtrhla skupina nemrtvých nespadajících pod Krále Lichů. Mythii rok na to zasáhla epidemie moru a Baron Ostrien vyhlásil karanténu. I přes snahu kněžích jižanů a šamanů seveřanů však živí podléhali až do chvíle, kdy se objevil alchymista ze skupiny nemrtvých nespadajících pod Pohromu s nabídkou protijedu, který na mor doopravdy fungoval. Epidemie byla nakonec zažehnána a nemrtví se mohli na důkaz vděku nastěhovat do kanálů pod Modrostřeším, je s nimi ovšem zacházeno jako s odpadem.

Zmizení Leonera Ostrien Editovat

Roku 27 po TP byl Baron Ostrien upoután na lůžku kvůli nešťastnému zranění z turnaje, kterého se podle jedné z báchorek účastil na zapřenou a jeho povinnosti na čas převzal jeho nejstarší syn Leoner.
Mezi Leonerovy výpravy a činy z té doby patřilo i jednání ve městě na ostrově Marounod, během kterého krátce padl do zajetí pirátů, ze kterého se dokázal dostat.
Leonerova cesta pak záhadně skončila kdesi nedaleko prokletého ostrova Shanouvel. Od té doby o něm nikdo nemá zprávy.

Nedávná historie Editovat

Rok 29 po TP se v kanálech pod Modrostřeším a ostatních podzemních prostorách objevili koboldi, proti kterým nemrtví fungují jako první obranná linie. Roku 31 po TP se objevily první lodě Nočních elfů, kteří obsadili a zvelebili Posvátný háj, o rok později první lodě Hordy, která založila Worg'tar. Roku 32 začal třetí velký útok Vrykulů na Mythii a ačkoli se všechny frakce narychlo spojily a Jižany podpořil i velekrál Garneos, útok se nedařilo odrazit ani s pomocí expedice Kirin Tor. Vše se zdálo téměř ztraceno, když vývoj bojů obrátili svou temnou magií Ochránci vědomostí a zahnali konečně Vrykuly na ústup. I přes velkou neochotu byla uznána užitečnost temné magie za jistých podmínek - expedice Kirin Tor na Mythii se tak přejmenovala na Ochránce dvojí moci a vyučuje i obranu proti temné magii.

Únos Caelany Editovat

V březnu roku 34 po TP je během návštěvy Sira Chaola Ostriena na Mythii unesena Pohromou jeho sestra, Caelana Ostrien. Její osud je od té doby neznámý.
Milovaná choť Barona Ostriena se od té doby uzavírá v soukromí svých komnat a odmítá s kýmkoli jednat. Podle šeptaných zvěstí prý umírá na nemoc, na kterou Baron marně hledá lék.
Podle nedávného zjištění je Caelana naživu a v rukou bývalého starosty Modrostřeší, nekromanta Samuela Leskerta, který se z vlastních důvodů postavil proti místní Pohromě, ovšem o vydání Baronovy dcery odmítl smlouvat.

Ad blocker interference detected!


Wikia is a free-to-use site that makes money from advertising. We have a modified experience for viewers using ad blockers

Wikia is not accessible if you’ve made further modifications. Remove the custom ad blocker rule(s) and the page will load as expected.

V síti Wikia

Náhodná Wiki