Mladý Faldir byl v roce 198 vyhoštěn z Cechu mágů pro svou posedlost temnou magií. Byl to Eliander Meril, kdo jej kdysi přistihl s tajemnou knihou, která obsahovala popisky desítek rituálů sloužících k manipulaci s myslí oběti a k vyvolávání mrtvých, třebaže šlo o kouzla fungující jen na drobná zvířata. Faldir reagoval na své odhalení útokem a po zuřivém souboji byl nucen uprchnout když zjistil, že jeho síly nestačí na Elianderovy letité zkušenosti.
Svým úprkem si zachránil život. Eliander se po souboji, který proběhl na jedné z Arathijských cest, vrátil do Stromgardu, kde Faldirovi zařídil rozsudek vyhoštění z Arathoru pod hrozbou trestu srmti. Kam se Faldir uchýlil je záhadou, jisté jsou však dvě věci. Žádná z pohraničních hlídek nikdy nespatřila Faldira opouštět království, a nedlouho po Faldirově vyhoštění opustili Cech hned 4 učňové, kteří se dříve s Faldirem často vídali. Od té doby je nikdo neviděl, jen občas se objeví svědectví vyprávějící o postavách v kápích, které se pohybovaly v noci kousek od hradeb Stromgardu.
Sám Eliander Meril, nyní arcimág Cechu mágů, před Faldirem často varuje. Je přesvědčený, že Faldir žije, setrvává v Arathoru, věnuje se dále temné magii a že si dokázal získat nejednoho učedníka a přívržence. Jak blízko jsou tyto obavy pravdě, to pravděpodobně nikdo neví.