Rytířstvo

Co je rytíř?

Rytíř oplakávající smrt padlého přítele.

Rytířem se často rozumí obrněný válečník na koni. Avšak rytířem můžeme chápat i Paladina. Takže co vlastně rytíř je? Je to paladin? Je to válečník? Je to jakýkoliv muž ve zbroji? Abychom věc uvedli na pravou míru - rytíř je válečník, který přijal do svého života morální kodex. Tento kodex býval pro rytíře závazný a podle něho se posuzovaly kvality rytíře. 

Devatero rytířských ctností.

1. Měj vždy na paměti, že slovo dělá nejen rytíře, ale i kmána, pachole či ženštinu.
2. Pravda a spravedlnost ti musí ležet na srdci především, nikdá bys neměl váhati a otáleti, nýbrž meč svůj pro ně zvednouti.
3. Správný rytíř musí býti bohům svým a zemi své oddán tělem i duší.
4. Ztratí-li rytíř svou čest, není pro jeho ducha jiné záchrany než věčně blouditi v pekelných sídlech a nikdy klidu nenajíti.
5. Bližním svým a okolním pomáhej bez vidiny odměny či jiného užitku, bohové tví tě za všelikou snahu odmění sámi. K příteli se chovej přátelsky, nekálej naň pokud v neštěstí bude a nepřítele svého cti, bojuj s ním, ale nikdy jej neostouzej.
6. Přesvědčení Tvé a víra je to nejhodnotnější, což jsi mohl zploditi, proto je braň, ale pamatuj: V bludu setrvává pouze hloupé hovádko u cesty.
7. Pokud ti tvůj představený zadá úkol, ber jej bez připomenutí a nářků, vždy jej dotáhni do konce.
8. Pamatuj „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Tajnosti naše nikomu nevyzraď. Jednej a konej vždy v pravou chvíli, aby toto vše k užitku bližního bylo a ne na jeho škodu.
9. V případě prohry či nezdaru nehledej své štěstí v mrzoutství či zlobě, neboť je třeba hleděti do budoucna s otevřeným hledím doufajíce, že se nepříznivý los osudu, kterýž ti bohem tvým byl dán, otočiti ráčí.

Pod zbrojí a tou vší září jsou rytíři a paladinové také jen "lidi".

Toto je devatero rytířského kodexu, který by měl správný rytíř dodržovat. Uvědome si, že rytíři byli vzorem pro všechny a když se kodexu dbalý rytíř objevil mezi vojáky, bylo mu dáváno hodně obdivu. Jak si můžete všichni vzpomenout ze škol, rytíři byli i součástí mnoha legend, pohádek, básní, eposů a příběhů. Byl po nich pojmenován jeden umělecký směr - takzvaná rytířská lyrika. Toto privilegované místo v naší historii si nezískali lhaním, loupením a krádežemi.

Rytíři a sex

Rytíři nemají žádná omezení, stejně jako paladinové, co se týče tělesného potěšení. Jediná podmínka která se k tomuto váže je, že sex musí být dobrovolný i z druhé strany a neměli by se oddávat nepřípustným radovánkám s démony, zvířaty a nemrtvými. Vzhledem k tomu, že Světlo nijak neomezuje k jakému pohlaví musí kdokoliv cítit lásku, je čistě na orientaci rytíře i jeho sexualita.

Rytíři a alkohol

Stejný případ jako u sexu. Rytíři i paladinové mají povoleno pít alkohol a oddávat se veškerým světským radostem na vlastní zodpovědnost. Pokud v alkoholovém opojení poruší svůj kodex, bývají ostatními rytíři souzeni tak, jako by jej porušili za střízliva. To samé platí pro paladiny, kde je často soudí samo Světlo, či představitelé církve či jiní paladinové.

Cesta k rytířským ostruhám

Když mluvíme o pasování na rytíře, mluvíme o povýšení do šlechtického stavu. Rytířský titul byl nedědičný a nejnižší ze všech rytířských titulů. Jak si ale mohl člověk vysloužit pomyslné rytířské ostruhy?

Vedeni k rytířství

Rytíři si vydobili své místo ve světě na celá staletí.

Někteří mladíci byli k rytířství vedeni od dětství. Od útlého věku pilně cvičili, učili se boji, jízdě na koni a byly do nich vkládány rytířské mravy. Jakmile byli schopni doprovázet skutečného rytíře, vyrazili na cestu za svým osudem coby pážata. Pážata pomáhala rytíři se vším. S údržbou jeho vybavení, obstarávala mu nocleh, domlouvala nevýznamné obchody, zajišťovala rytíři celkový servis a hlavně se učila pokoře. V neposlední řadě taky rytíře následovala do bitvy. A po první, kterou přežila mohla být pasována na rytíře.

Spontání pasování

První případ platil pro privilegované, avšak víme že rytíři povstávali i z prostého lidu. Postupem času se rytířské ostruhy dávaly za různé úkony jako: umění, obchod a tak dále. Ale v prvotních dobách kdy rytířstvo bylo v plném rozkvětu, se rytířské ostruhy získávaly pouze v boji a za hrdinské skutky. Každý se mohl stát rytířem, pokud si jej vladař všiml. Zejména rytířských titulů dosahovali odvážní a loajální vojáci, kteří následovali svého pána i skrze peklo a nikdy ho neopustili, či voják který zachránil život nějakému šlechtici. Případně bojovník, kteřá nějakým odvážným způsobem napomohl k vítězství. Nikdy nebyl předepsaný důvod za co obyčejný smrtelník mohl rytířské ostruhy obdržet, avšak vždy to mělo společného jmenovatele. Odvahu.

Obřad pasování rytíře

Rytíři se staví do předních řad a inspirují své muže.

Pasování na rytíře probíhalo dvěma způsoby. Buď byli muži pasováni vladařem rovnou na poli a jen dostali meč, ostruhy a znak později. Nebo (spíš častější v prvním případě) docházelo k velmi sakrálnímu obřadu. První případ pasování byl takový jaký jej známe. Rytíř poklekl před vladařem a odříkal rytířskou přísahu, ten mu mečem poklepal po ramenech (V původní podobě ho pasující udeřil do tváře). V sakrální podobě má obřad mnohem  delší trvání. Rytíř musel setrval po celý den a noc v kostele v naprostém osamění a v modlitbách. Poté teprve odříkal přísahu a mohl být pasován na rytíře.

Rytířský meč

Meč byl pro rytíře velmi důležitou věcí a pojilo se s ním několik zásad. Meč měl mít správný rytíř vždy ostrý a neměl jej nikdy zapichovat do země. Ztratit svůj meč byla pro rytíře největší hanba. Ohledně zapichování mečů do země panuje hodně pověr. Mezi nejoblíbenější patří klečící rytíř před zapíchnutým mečem. NE, NE a NE. Meč byl pro rytíře něco téměř posvátného, dlouho se snažil aby jej získal. Nebude si ho přece tupit, případně koledovat si o zrezlou špičku tím, že si ho zapíchne do země. To už dřív uvidíte rytíře s klacíkama a motouzem, když dostane chuť na modlitbu. Někdy se setkáváme s tím, že rytíři u sebe nosí meče dva. Je samozřejmě možné, že si někteří rytíři oblíbili bojování s dvěma meči, avšak pravý důvod je mnohem jednoduší. Když vám jeden meč vyrazí z ruky, neznamená to pak, že jste úplně bezbraní.

Rytíři a bojová umění

Twirch Ringen (Updated)

Rytíři se nikdy nespoléhali pouze na jednu zbraň. Ačkoliv je meč zbraň vesměs víceúčelová a skrývá ve svém tvaru hodně zbraní (Páka, palcát, boxer), tak život (A obzvláště na bojišti) vám může připravit naprosto neočekávané situace, ve kterých meč nebude vždy tou nejlepší volbou. 

Ringen

Ringen je rytířské bojové umění používané i měšťany při zápasech. Vlastně se jedná o klasické bojové umění, které se soustředí na páky a tlaky, jejichž výsledkem je složení protivníka na zem, či vykloubení některého z kloubů. K tomuto bojovému umění přistupují rytíři zejména, pokud proti sobě stojí v plátových zbrojích, ve kterých je pro ně téměř nemožné se zranit mečem.

Dýka dorážečka

Velmi populární typ dýky zvaný "Terčová" má velmi dobrou šanci projít kroužkovým pletením a vejde se do hledí přilby.

Že to nezní moc rytířsky a spíše jako součást výbavy vraha? Mnu, i pro rytíře život není procházkou smaragdovým snem. Tato dýka se nejčastěji používá na bojištích a je přísně zakázaná v jakémkoliv souboji, který má mít dobrý konec. Nejčastěji ji rytíři nosí na opasku, na pravém boku. Hlavice této dýky jednak umožňuje při tasení udeřit protivníka do břicha a zároveň se svým úzkým tvarem vejde pohodlně do hledí nepřátelského obrněnce. Tato dýka je jeden z důvodů proč paladinové mají zakázané používat dýky. Paladinové narozdíl od rytířů své protivníky nedorážejí.

Potřebuji k RP rytíře titul?

Nikoliv. Už samotná cesta k rytířství je zážitkem. Ať zní možnost potulovat se po světě s titulem Sir sebelákavěji, hlavním stavebním kamenem rytíře je pokora, které se naučíte nejlépe když budete nikým, kdo se chce být někým. Samotná cesta nabízí možnost si vyzkoušet, jaké to je být ten nejposlednější s morálním kodexem těch nejvznešenějších. Ti, kterým to vydrží, mají právo sami sebe nazývat kvalitně zahranými rytíři. Nepotřebujete k tomu ani zbroj, ani titul. Dodržujte morální kodex. To z vašeho RP udělá něco vznešeného a hráči si toho brzy všimnou.

Rytíři bez pána

Rytíři i paladinové nejsou hloupí a mohou svou zbraň obrátit proti nepočestnému pánu.

Není to tak neobvyklé když se rytíř rozhádá s tím, kdo jej pasoval a opustí jeho dvůr. Sice se to nepřímo dotýká kodexu cti, nicméně pokud se pán svým jednáním dostává do rozporu s kodexem cti, rytíř (ani paladin) není povinen poslouchat. Rytíři i paladiné slouží vyšším cílům než světským (rytíři si to alespoň rádi myslí). Takoví rytíři často putují světěm a hledají buď dvůr u kterého by se uchytili, nebo vyučují ochotná pážata. Hodně potulných rytířů se také nechává najímat jako záskoky pro souboje. V těch nejhorších případech se stávají Loupeživými rytíři.

Loupeživý rytíř

Loupeživý rytíř je rytíř, který se zpronevěřil rytířskému kodexu a nijak ho to netrápí. Často bývají vykázáni ode dvora a pomáhají si k obživě kriminální činností. Někteří vedou různé bandy loupežníků, zprostředkovávají černé obchody a nebo se nechávají najímat na úkladné vraždy.

Rytířské řády na Azerothu

Rytíři království Azerothu

Rytíř Lordaeronu během Druhé války.

Během první války a invaze orků do světa lidí v Království Azerothu (později znám jako Stormwind) sídlil rytířský řad Bratrstvo jezdců, či Rytíři Azerothu nebo známí jako Rytíři Stormwindu. Tento řád tvořil nejvyšší bojovou elitu, která se mohla na bojišti ukázat.

Už podle názvu víme, že se jednalo o rytířský řád využívající síly koně. Tito rytíři byli a jsou mistři jezdeckého umění. Jejich perfektně cvičení váleční koně z nich dělají rychlé a smrtonosné protivníky. Vybavené velkými palcáty, které rozklepnou i orčí lebku jako vlašský ořech. Pro své umění v boji jsou známi široko daleko.

Rytíři království Lordaeronu

Ačkoliv rytířský řád Lordaeronu zanikl spolu se svým královstvím, jejich jméno stále budí hrůzu u nepřátel. Tito rytíři představovali nejděsivější jednotku, která kdy navštívila bojiště. Tito příkladní bojovníci představovali symbol naděje v krutém a temném světě. Jakmile se doslechli o porážce svých bratří ve Stormwindu, zavázali se že pomohou znovu osvobodit město a nedají si pokoje, dokud Orkská Horda nebude poražena.

Z řad Rytířů království Lordaeronu byli verbováni ti nejpříkladnější do Řádu stříbrné ruky.

Paladinové aneb "Nejlepší z nejlepších pane!"

Teď nerušit. Zcela vážně tu paladinuju.

Paladinové mají hodně společného s Rytíři. Prakticky většinu. Jak bylo zmíněno, mnoho paladinů začínalo jako obyčejní válečníci, kteří byli ve svých hodnotách tak pevní a příkladní, že byli přijati mezi nejlepší ze všech. Paladinové představují elitu Aliance. Jsou srovnatelně vážení jako Arcimágové či u Kaldorei Dozorkyně. Vždy se staví na obranu bezbraných a pohled na paladina zneklidní i nejostřílenějšího orkského válečníka. Paladinové způsobují u Pohromy noční pomočování a proto jsou většinou prvním cílem.

Světlo svaté

Světlo svaté je jedno z nejrozšířenějších náboženství v Alianci. Bývá hráči často mylně interpretováno jako Křesťanství, ale po bližším zkoumání má s křesťanství pramálo společného. Naopak, Světlo svaté samo o sobě nemá žádného spasitele a nemá žádná přikázání. Nemá ani výklady pro soukromý život jeho věřících. Připomíná spíše východní filozofii.

Věřící Světla svatého nevzývají žádné bohy. Je spíše bráno jako filozofický směr, který skrze cvičení vede k sebezdokonalení. Filozofie světla říká, že každý jedinec je propojen s celým vesmírem. Toto spojení se pak projevuje tím, co vnímáme našimi smysly a nebo jaké emoce v daný moment prožíváme. Ve zkratce bychom mohli filozofii světla prezentovat takto:

Paladinům při boji mohou za zády zazářit křídla, může se objevit svatozář či jiné projevy jejich "svátosti"

Když prožíváme emoce, tak existujeme, jelikož něco v nás nám muselo emoci zprostředkovat a dát nám o ní povědomí. Když existujeme, existuje i vesmír, díky kterému jsme emoci prožili. V této závislosti můžeme měnit vesmír a tím měnit pocity ostatních.

Na základě této filozofie pak následovníci Světla zasvětili svůj život tomu, aby byl svět lepším místem. Tuto filozofii můžeme pozorovat v praxi u tvrzení "Dávat je lepší než dostávat". Když někoho obdarujete a uděláte mu radost, nebo změníte jeho život k lepšímu, tak se sami cítíte mnohem lépe. Stejně pak platí, že ten kdo hledá ve světě krásy a stará se o krásu světa, je pak i uvnitř krásný. Ten kdo hledá ve všem jen to špatné, sám se pak užírá a stává se zahořklým a rozmrzelým.

Tři ctnosti

Každý praktikant (Pozn. uživatel moci světla) by měl znát tři ctnosti.

Respekt

Zvládnutí tři ctnosti Světla svatého jsou nezbytnou součástí praktikování magie Světla.

První ctností je Respekt. Jedná se o respekt k poutu mezi uživatelem a okolím. Ačkoliv světlo samo o sobě učí, že povědomí o sobě sama je ctností, nikdo by neměl zapomenout, že i ostatní jsou spjatí se vším. Zlomyslnost a pošlapávání radosti ostatních neprospívá tvému okolí, tedy ani tobě samotnému. Následovníci Světla nejsou hloupí, ani naivní. Vědí že svět je plný věcí, které lidskou radost dokáží dokonale zničit - hlad, války, zloba. Avšak i přesto se praktikanti světa snaží dělat svět lepším místem pro všechny.

Houževnatost

Druhá ctnost úzce souvisí se samotnou cestou ke světlu, která dokáže trvat celé roky. Mnoho noviců a učnů propadne beznaději, když zjistí že skutečné pochopení filozofie světla může trvat celá desetiletí, ba že se jim to ani nemusí podařit. Svět je mnohem větší, než jedna malá dušička, a svět dokáže dušičku změnit během jediného dne. Avšak, vyžaduje to mnohem více úsilí, aby jedna malá dušička změnila svět. Je potřeba velká dávka tvrdošíjnosti a houževnatosti k změně chodu světa k lepšímu. Kde jiní pohoří a vzdají se, jiní pokračují dál a využívají svého pouta k celému vesmíru k jeho zlepšení. Avšak změna světa k lepšímu může být jakákoliv. Povzbuzení přátel k lepším skutkům, připojení se k dalším držícím se filozofie světla a s jejich pomocí dosažení velkých změn.

Soucit

Soucit je nejtěžší zkouškou každého následovníka Světla.

Jakmile praktikant zvládne první dvě ctnosti, může přistoupit ke třetí. K soucitu. Soucit je jedna z nejoblíbenějších ctností, avšak jedna z nejnebezpečnějších. Soucit dokáže zatemnit mysl a porušit dvě předchozí ctnosti, jakmile je k němu přistoupeno v moment, kdy to není třeba. Příkladem nám může být odvěký problém. Přítel požádá paladina o pomoc s úkolem, jež by měl zvládnout sám. Paladin se nad ním smiluje a pomůže mu. Avšak již zde zmařil možnost růstu svého přítele. Ten člověk se nikam nepohnul, tím že to za něj nekdo udělal, někdo schopnější a v konečném důsledku, kdykoliv bude problému znovu vystaven, selže a nebude šťastný.

Někteří následovníci Světla dokáží napáchat více škody než užitku. Zejména se jedná o zapálené Paladiny a kněží s odpornou touhou pomáhat za každou cenu a vměšovat se do cizích záležitostí. Příkladem může být, kdyý se následovník Světla vrhne na pomoc dobrodruhům, avšak na sebe přiláká pozornost a nakonec musí dobrodruzi pomáhat jemu.

Toto jsou důvody proč je Soucit poslední ctností. Jen ti nejmoudřejší dokáží rozpoznat, kdo je skutečně v nouzi a kdo by měl jít po vlastních nohou.

Pohotovostní blikátko

A hned mi pak povyprávějte pohádku jak Mallen odrazil dělovou kouli bublinou.

Paladin, ani kněz není showman. Není to ani pouliční bavič. Paladinové jsou nejvyšší elita, jak bylo zmíněno výše. Hráči často inklinují, a to zejména chroničtí hráči paladinů, k tomu, že jejich postava používá Světlo na každém kroku a je schopná s ním oživit i polévku. Prosím ne. Plýtvání magií Světla se rozchází se ctností respektu, jak je popsané v článku Heal RP. Snažte se Světlo využívat pouze v omezené míře a ku prospěchu ostatním. Bude pak pro hráče větší vzácností. Vy jste lidé kteří skrze svojí dobrotu byli obdařeni nadpřirozenými schopnostmi, které neslouží k machrování. Brzy by se vám totiž mohlo stát, že vás pouto ke Světlu opustí stejně rychle, jako jste zavrhli filozofii Světla.

Paladinové a nemrtví

Echoes of Lordaeron-0

Těžko si dokážeme představit jak se paladinové cítí v otázce nemrtvých. Jediné, co můžeme říct je to, že se rozhodně jedná o zkoušku jejich odhodlání na cestě Světla.

Paladinové patří mezi nejlepší bojovníky proti nemrtvým a démonům. Je to dáno jejich imunitou vůči nemocem a veliké odolnosti proti mámivým vlivům démonů. Avšak i paladinům se stalo něco, s čím jim jejich schopnosti nepomohly a museli spoléhat pouze na svůj úsudek, dobré srdce a učení Světla. Jak se postavit k nemrtvým v novém světě?

Základní myšlenkou filozofie světla je: Když prožíváme emoce, tak existujeme, jelikož něco v nás nám muselo emoci zprostředkovat a dát nám o ní povědomí. Když existujeme, tak existuje i vesmír díky kterému jsme emoci prožili. V této závislosti můžeme měnit vesmír a tím měnit pocity ostatních.

Jakmile se zjistilo že nemrtví jsou schopní emocí a svobodného rozhodování, začali spadat do této filozofie a na teologických půdách a i v řádech začalo docházet k vášnivým diskusím jak se k takovému problému postavit. Kdo jiný, než paladinové a kněží, s větším nadhledem a dobrotou srdci než kdokoliv jiný by měl v tomhle dát příklad? Oproti fanatické Scarlet Crusade, která zavrhovala jakékoliv myšlenky na kontakt s nemrtvými a dále je hubila kde bylo možné, nehledě na to zda s nimi mají společné cíle, či ne. První vlaštovkou na poli porozumění nemrtvým se stala bojová organizace Argent Dawn (Česky: Stříbrný Úsvit). Právě Argent dawn sdružovalo válečníky, druidy, paladiny, všechny rasy včetně nemrtvých v boji proti Pohromě. Právě z tohoto uskupení se jasně a navždy ukázalo, že spolupráce je možná. Po vzniku Argent Crusade, kde bok po boku nemrtvých bojují i paladinové z Řádu stříbrné ruky, a později společně s Rytíři Smrti z Acherusu bojují proti Pohromě už nebylo pochyb. Každý rytíř Světla se musí rozhodnout sám, zda bude respektovat nemrtvé a je na něm zda se mu podaří najít v srdci pochopení a dobro. Pokud svému úsudku věří, Světlo jej bude podporovat.